Studiu na VŠ je třeba věnovat mnoho času, energie a úsilí. Z dlouhodobého hlediska to může být velmi vyčerpávající. Stres většinou eskaluje ve zkouškovém období a jeho (ne)zvládání se odráží na duševním zdraví a životní spokojenosti. Péče o duševní zdraví není stěžejní „jen“ pro životní spokojenost, ale velmi úzce souvisí Číst více…
V tomto článku bych ráda vyvrátila některé mýty, které panují ohledně sebepéče. Myslím, že každý z nás se s nimi někdy setkal. I když si třeba uvědomujeme, že to tak není, někdy máme potíže přesvědčit o tom sami sebe nebo naše okolí. „Pečovat o sebe mohou jen ti, kteří mají Číst více…
Od účastníka workshopu jsem dostala skvělý podnět k zamyšlení. Říkal, že všude slyší, jak je důležité uvědomovat si a rozpoznávat své potřeby. „Jak se to ale vlastně dělá?“ ptal se. Jak se naučit potřeby vnímat a pojmenovávat je? Základním kompasem může být otázka: „Co mi chybí?“ Pokládám si ji, když Číst více…
Jestli už mě nějakou dobu sledujete, zřejmě víte o Kartách sebepéče, které jsem vydala. Pokud ne, můžete se s nimi seznámit tady. V tomto článku vám přináším inspiraci k dalšímu způsobu využití tohoto seberozvojového nástroje. Zodpovídání otázek na kartách už samo o sobě prohlubuje (sebe)poznání. V jedné odpovědi se toho ale může skrývat mnohem Číst více…
Když se ráno vzbudím, tak jako první jdu roztáhnout závěsy. Světlo. Do našeho přízemního bytu se ho moc nedostane, a tak si uvědomuju, že si ho potřebuju doplnit jinak. Svíčky, světelné řetězy, lampy a lampičky. Jo, teď už je to lepší. Ale není to jenom o světle, že ne? S Číst více…
Taky jste to zaznamenali? Podzimní sebepéče. Nebo jarní, letní, zimní. Roztomile zpracovaná infografika nám ukazuje sezonní typy, jak o sebe pečovat. Není na tom asi nic špatného, ale přiznám se, že mě osobně to irituje. Protože péče o sebe není sezonní záležitostí.
Nedávno jsem s klientkou narazila na téma, které rezonuje s mnoha lidmi, které znám, i se mnou samotnou. Mohlo by být vyjádřeno otázkou „Nejsem pozadu?“ Většinou si tuto otázku začneme klást, když se některý aspekt našeho života nepodobá životům většiny našich vrstevníků. „Nejsem pozadu, když vůbec nevím, co chci v životě dělat a Číst více…
Stává se, že se v nás hromadí nepříjemné pocity, které doprovázejí dotěrné myšlenky. Můžeme cítit velkou úzkost, která nás provází celý den a nikdy na dlouho neodchází. Zacyklené myšlenky nám předhazují iracionální scénáře a generalizují jednotlivé zkušenosti. Před pár týdny mě vykolejil jeden konflikt s blízkým člověkem. Zaplavily mě negativní myšlenky, pocity Číst více…
Při mém pětiměsíčním cestování jsem se nevyhnula tomu, abych se o sobě nedozvěděla spoustu nových věcí. Měla jsem mnohem víc času zpracovávat zážitky, zkušenosti, myšlenky, emoce a vůbec všechno. Poznávat sama sebe mě baví a považuju to za základ sebepéče. Abychom se o sebe mohli starat, musíme se dobře znát. Číst více…
Už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog. A dokonce dva roky od toho, kdy se mi v hlavě začal formovat nápad. Tak si tu s dovolením odložím malou reflexi. Několik měsíců mi nápad jen tak ležel v hlavě. Pomalu se začal stávat skutečností, když mi kamarád řekl, že na tom Číst více…
Po devíti hodinách jsem se dokodrcala na místo. Těsně před západem slunce jsem se ocitla v malé vesnici v kolumbijské poušti. Vesnice sice ležela v poušti, ale současně i na pobřeží moře. Kvůli větru, který tu bez ustání fouká ve velkých poryvech a klidné mořské hladině bez vln, je tahle chudá vesnice rájem Číst více…
Zachvacuje tě panika? Nádech. Výdech. A ještě dvakrát. Epidemie Corona viru, a s tím spojený nouzový stav, je bezesporu náročným obdobím pro všechny. Nejistota, jak se situace bude vyvíjet dál, v nás může vyvolávat pocity úzkosti a paniky. Omezení sociálních kontaktů a dlouhodobý pobyt doma zvyšuje napětí, ve kterém se Číst více…
Po velmi spontánním rozhodnutí jsem se ocitla v malé vesničce na pobřeží Ekvádoru. V sezóně sem jezdí relativně dost cestovatelů, ale teď je vesnice celkem liduprázdná. Za vše mluví to, že jsem v hostelu jediným hostem. Můj den začal nanicovatě. V dešti jsem se brodila rozbahněnou cestou a hledala něco Číst více…
Když jsem se zmiňovala o svém plánu jet cestovat sama do Jižní Ameriky, dostávaly se mi různé reakce. „Sama nejezdi, to je nebezpečný.“ „Nepojedeš přeci jenom s někým dalším?“ „To jsi statečná, že chceš jet sama.“ „Super! “ „Nevím, co touhle cestou sleduješ.“ „Bereš si sebou pepřák?“ Nejčastěji převažovaly dva Číst více…
Na několik dní jsem se vrátila na místo mého dětství. Když jsem v noci přijížděla do městečka v Bulharsku, i rozespalá jsem poznávala důvěrně známou ulici a dům, kde se narodila moje babička. Velká zelená brána zavrzala, když jsem vcházela na dvorek, který se nezměnil za 10 let, kdy jsem Číst více…
Za týden se chystám vstříc jednomu velkému dobrodružství. Plním si sen o delším objevování světa než jen na pár týdnů, a začátkem září odlétám na tři měsíce do Jižní Ameriky. Nikdy jsem takhle dlouho necestovala, natož sama a vlastně bez plánu. Moc se těším, ale taky už se mě zmocňuje Číst více…
Jsou chvíle, kdy cítím, že klesám někam dolů. Ne nutně do nějakých depresivních stavů, ale je mi těžko. Je mi smutno a cítím se osaměle. To mě někdy rozhořčí. Proč se cítím osaměle, když mám kolem sebe dobré přátele? Že se ale člověk může cítit sám i mezi lidmi, to Číst více…
Velkou součástí self-care pro mě je být k sobě laskavá. Snažit se příliš se nekritizovat, být k sobě chápající a shovívavá. Někdy se o to musím vědomě snažit. Můj mozek už má zajeté vzorce, a když něco i byť malého pokazím, bývám na sebe přísná. Když něco upustím z ruky, okamžitě si vynadám. Číst více…
Po delší době jsem strávila čtyři dny v kuse v přírodě. Bylo skvělý být tak dlouho na horách a v lese. Tím, že jsme si v naší malé partě všechno potřebné táhli na zádech, nebyla to právě jednoduchá procházka. Přechod Nízkých Tater mi dal zabrat, některé úseky obzvlášť. Nejsem zvyklá nosit 13 kilo do Číst více…
Je zvláštní, jak někdy náhodou narazíme přesně na to, co v tu chvíli potřebujeme slyšet. Stává se mi to celkem často. V období, kdy si něčím procházím na mě nečekaně vyskočí citát nebo postřeh, který je jak šitý na míru situaci, ve které jsem. Je dost možný, že takové věci Číst více…
Stává se ti, že je ti smutno, cítíš se na nic a zrovna není na blízku nikdo, kdo by tě podržel? Mně jo. Ve chvílích, kdy je mi těžko, někdy potřebuju jenom obyčejně obejmout. Pokud jsem s kamarádem nebo s někým, komu důvěřuju, můžu si o objetí říct. Smutek nebo špatná nálada Číst více…
Minulý víkend jsem měla celý pro sebe. Nepamatuju, kdy se to stalo naposled. Dva dny bez velkých plánů strávené sama se sebou, naplněné tím, co mi v tu chvíli dělalo radost. Jsem aktivní člověk a vždycky mám, co dělat. Tenhle víkend jsem ale pojala relaxačně. Měla jsem prostor víc a déle Číst více…
Když je řeč o truchlení většinou nás napadne ve spojení se smrtí blízké osoby. Příčiny truchlení jsou ale různorodé. Společným jmenovatelem všech je intenzivní prožitek ztráty něčeho významného. Truchlit můžeme třeba pro ztrátu partnerského vztahu, domova, životních jistot nebo zdraví. Moje poslední zkušenost s truchlením je tou nejintenzivnější, kterou jsem doposud Číst více…
Neustále kolem sebe slyším doporučení, ať žiju přítomným okamžikem, užívám si dneška, samé carpe diem, kam se podívám. Uznávám, že je to krásná a užitečná filozofie, ale pro mě to není vůbec jednoduchý. Snažím se užívat si pěkné chvíle, když trvají. Ale je pro mě těžký, být duchem přítomná obyčejným Číst více…
…Alespoň ne pro self-care. Často můžeme vidět titulky jako 7 pravidel péče o sebe, zlatá pravidla self-care a podobně. Myslím, že označovat tyhle návody za pravidla, je trochu zcestné. Self-care by neměla mít pravidla vytesaná do kamene. Každému přece funguje něco jiného. Činnosti, které nám pomáhají cítit se lépe, můžeme Číst více…
Dovolit si prožívat pocity, které se v nás odehrávají je důležité. Ne vždy je to ale možné a bezpečné. Obzvlášť pokud nás zaplavují velmi silné pocity smutku či psychické bolesti. Bezprostředně po traumatických nebo nešťastných událostech se může stát, že se od emocí na krátkou dobu nevědomě odpojíme. Je to obranný Číst více…
Před půl rokem jsem se cítila hrozně ztracená. Ztracená ve světě a sama v sobě. Netušila jsem, jak naložit se svým životem, kudy ho směřovat. Když jsem se snažila v mysli přenést do budoucnosti o několik měsíců dál, obraz se rozplynul do ztracena. Pro někoho může být taková představa výzvou, aby ji Číst více…
Na začátku týdne jsem si spontánně koupila letenky do Londýna. Po pěkném víkendu jsem spokojená mířila na letiště v Lutonu. Vlakem jsem dorazila na letiště s dvouhodinovým předstihem. Na mobilu jsem si otevřela elektronický palubní lístek a při vstupu do terminálu jsem naskenovala kód letenky. Přepážka se ale neotevřela. Vypadalo to, Číst více…
Lidi mají z nějakého záhadného důvodu v oblibě přístroje které měří…cokoliv. Ten, který mně připadá nejpodivnější je krokoměr (nebo chytrý hodinky, co měří kroky a tak). Lámu si hlavu nad tím, proč potřebujeme vědět, kolik kroků jsme ten den udělali. Jasně, hodně chodit je dobrý pro naše zdraví. Rozšířené doporučení pro zdravý životní Číst více…
Před týdnem jsem se probírala svýma starýma věcma a náhodou jsem našla dopis pro své 25leté já. Psala jsem ho pro sebe, když mi bylo 19 a úplně jsem na něj zapomněla. Úžasný je, že jsem ho našla v měsíci, kdy jsem oslavila svoje první čtvrtstoletí. Příhodné. Četla jsem ho se Číst více…
Pocit štěstí se v naší společnosti stal středobodem všeho. Ze všech stran je nám vštěpováno, že bychom měli být šťastní a když nejsme, je s námi možná něco špatně. Samozřejmě, že cítit se šťastně je krásné a je přirozené, že se toho pocitu snažíme dosáhnout. Není ale možné být konstantě šťastný. Iluzi Číst více…
Občas můžeme mít pocit, že musíme dělat věci, které nás netěší a dělat je vlastně nechceme. Mnoho lidí si neuvědomuje jednu zvláštní, ale prostou věc. To jediné, co opravdu musíme, je zemřít. Po téhle větě nás vzápětí může napadnout, že to přece není pravda. Musíme chodit do práce, vyzvedávat děti Číst více…
– Ahoj, jak se máš? – Dobře, ale jsem strašně busy. Přistihla jsem se, že občas takhle odpovím, aniž by to vlastně byla úplná pravda. Ne, že bych měla málo věcí na práci, ale často je mám dobře rozložené, takže můžu trávit čas s kamarády a s rodinou nebo dokonce nic neděláním. Číst více…
Tak jo. Vyšetřili jsme si čas na sebe, vyhrnuli jsme si rukávy a jdeme na self-care. Ale jak vlastně? S čím začít? Pečovat sami o sebe můžeme v různých oblastech. Psychologická Fyzická Emocionální Spirituální Pracovní Vztahová V mnoha těchto oblastech se někdy nutíme jet na doraz a vytváříme v nich vůči sobě hodně dluhů. Číst více…
Jak začít se self-care? Základem je najít si čas na sebe. Nezaměňujme čas pro sebe s časem, kdy s námi není nikdo jiný. Já jako čas na sebe nepočítám, když brouzdám po internetu, uklízím nebo vyřizuju pochůzky. Čas na sebe („me time“) pro mě znamená, že jsem se svými myšlenkami a Číst více…
Láska k sobě. Na poprvé to může znít skoro sobecky, ale vůbec to tak není. Je to základ a předpoklad toho, abychom mohli mít rádi druhé, a aby oni mohli mít rádi nás. Mít rád sám sebe, má hodně podob. Já teď chci psát o tom, jak k sobě být milí. Dovolme Číst více…
Čím dál tím víc vnímám, jak je důležitý utvořit si dobrý vztah sám se sebou. Není to vždycky snadný a je to celoživotní cesta. A myslím, že zrovna v tomhle, víc, než v čemkoli jiným platí, že cesta je cíl. Dřív, než můžeme zlepšovat vztahy s ostatními a být tu pro druhé, musíme Číst více…